e_danae má narozeniny dnes. aliceingarden pozítří. spiritofdream měla včera.
Já zítra, podle rodného listu pozítří. (Rodný list je ale v letním čase a ten nemám ráda, protože poledne je v jednu a ne v poledne.)
Nějak moc haluzí na jeden půlrok.
Přeji hodně úspěchů a zdraví. Hlavně to zdraví, to je nejcennější dar, jaký vám Bůh dal.

Takto pojmenoval kamarád jednu fotku z nedělního potkanářského srazu, na které se nacházelo na rohovém stole asi devět potvůrek. 
Mně tohle slovo vytanulo na mysli ve středu dopoledne. Seděla jsem v hlavním fyzikálním kabinetu, opakovala si důkladnou přípravu z předchozího večera a horečně přemýšlela, co budu sakra dělat.
Přišla jsem totiž už na osmou hodinu, protože tu první měla mít moje fakultní učitelka volno, takže jsem měla čas vyzkoušet si předem pokusy a pořešit přípravu. Na samotnou hodinu už měla být pryč, což mj. znamenalo, že se nedostanu k počítači, který se používá na každé hodině. Ale. ALE.
Učitelku nečekaně odvolali na suplování. Předtím stihla prohledat polovinu kabinetu a nenajít potřebné pomůcky na hodinu. Ukázala se narychlo dvakrát s tím, že snad stihne přijít o velké přestávce. Nestihla. Volno měla její kolegyně, kterou jsem o jednu potřebnou a nenahraditelnou pomůcku požádala. Na to ostatní jsem vymyslela pokusy z volné ruky (tzn. prakticky bez pomůcek - potřebovala jsem na ně jen svíčku, Petriho misku a padesátníky v peněženkách studentů). Jenže rámeček na povrchové napětí se ne a ne objevit. K některým skříním se nenašly ani pasující klíče. Ještě lepší. Přípravu jsem nestihla zkonzultovat. A čekala jsem kontrolu z fakulty. Zatracená práce! Už ta na matematiku přišla neomylně na moji nejhorší hodinu.
Doktora M. dorazila a z vrátnice ji neomylně poslali do jiného kabinetu. Což by nebyla nijak významná věc, kdyby si učitelka, která ji navedla ke mně, nevzpomněla, že její kolegyně má ve skříni sadu rámečků na povrchové napětí. Skvěle! Tohle byl jediný problém, co jsem nezvládla vyřešit. Ještě jsem přemýšlela, jak to udělat s časem, abychom nestrávili hodinu blbnutím s bublinami a házením mincí na vodu. Doktorka M. mně ochotně nabídla, že mi s hodinou pomůže, když jsem měla takovou smůlu.
Dorazily jsme do třídy ještě o přestávce, protože odnést pomůcky najednou nešlo. Tříeda byla prázdná. Zvláštní, čekala bych, že už tam budou usazení aspoň někteří... Fyzikář z jiného kabinetu odchytil na chodbě jednoho žáka a zjistil, že na suplu je bůhvíproč napsáno, že hodina není. Studenti v yužili administrativního zmatku a hned po té předchozí se pilně rozprchli ze školy na všechny strany, abych je náhodou nestihla začít shánět.
Takovou pointu prostě nevymyslíte.

Beseda s členem sdružení Jihočeští taťkové mně přiměla začít googlit na téma Černobyl. A narazila jsem na srdceryvnou agitku Greenpeace. Mám dojem, že v ostatních částech stránky jsou uvedeny ne zcela pravdivé informace. Anebo přinejmenším je tam uvedena oficiální verze, která nahrává ekologickým aktivistům a zbavuje odpovědnosti sovětský socialistický režim. Přiznám se, že do dneška jsem taky znala jen tu oficiální verzi.
Nic o výpadku elektrátny ve Voroněži, nic o experimentu synátora nějakého hlavouna v ÚV, kterého se neodvážil černobylský ředitel poslat do háje, protože měl proč se obávat následků, nic o tom, že na ostatních třech blocích se pracovalo ještě 14 let, než byla elektrárna definitivně uzavřena. O testech bezpečnosti dokončených oficiálně a neoficiálně nedokončených kvůli plnění plánu tam psáno je. O informačním embargu taky. Ale nevím nevím, jestli za tohle může jaderná energetika.
Nevím, kde vzali ta čísla... oficiálně nebylo zveřejněno, kolik lidí z ozbrojených sil tam vláda poslala. Ale tak odhad se řádově neliší od toho, co nám onen pán řekl. Nechtěl se o tom moc bavit. Což plně chápu, protože slyšet takovéhle věci a přitom i znát místo katastrofy není nic, na co by člověk rád vzpomínal.
A tak si spíš myslím, že dalším Černobylům nezabrání zákaz používání technologie jaderných reaktorů, dokud budou existovat lidé přesvědčení, že za totality bylo líp, a navyšovat podíl zastánců socialismu a kdovíjakých dalších totalitních režimů ve vládě. (Ale jděte. Proč by se KSČM jmenovala KSČM, kdyby nechtěla být jinak spojovaná s KSČ?)
A mimochodem, opravdu si myslíte, že může jaderný reaktor vybouchnout jako atomovka? A víte, že se to dosud nikdy nestalo?
(Opravdu. Reaktor se sice přehřál, ale to, co tam bouchlo, byla chemická reakce vodíku s kyslíkem, které se k sobě dostaly potom, co přetlak par v reaktoru vyrazil víko.)

A rovnou přikládám i přáníčko pro ty, na které nemám email. Tentokrát jednoduché, decentní a doufám že se vám bude líbit, když jsem si s ním dala tolik práce (půjčit si tatar od souseda, někomu z ledničky dočasně ukrást vejde, roztáhnout ručník a pak se snažit vyznat ve Photoshopu :) ).
Na Velikonoce jsem zůstala na koleji. Málo času, hodně práce, trocha nejistoty a pár problémů technického rázu.

Když jsem byla o víkendu u rodiny, zahlédla jsem upoutávku na seriál Ošklivka Katka. A kdyby jen v televizi, v týdnu na mně jedna vybafla na zastávce autobusu z billboardu. Nesleduji telenovely - české ani jihoamerické - a z Ošklivky Betty si pamatuji hlavně nadšené pištění spolužaček každé ráno od úterka do pátku.
Chápu, že existují ženy, které nosí brýle, mají fixní rovnátka, nekvalitní vlasy, velká znamínka, pár kilo navíc/žádné tvary a jiné odchykly od ideálu. Neříkám vady, protože je to zavádějící slovo stejně jako tvrdit, že údaj "mám metr sedmdesát plus mínus centimentr" znamená, že jsem určitě udělala o ten centimetr chybu. A jsou taky ženy, které mají to štěstí, že zrovna odpovídají momentálnímu ideálu krásy, aniž by musely utratit spoustu peněz za make-up, plastické operace a lékařské zákroky.
Nechápu ale, co sledují televizní producenti tím, že normální, tedy nedokonalé ženy prohlásí za šeredné a ty dvě tři procenta šťastlivek za krásné. Obzvlášť když na konci celou dobu zjevně slepé a blbé okolí zjistí, že když si "ošklivá" sundá brýle a rovnátka, stihne se ráno osprchovat a namalovat a obléct si to, co jí sedí, najednou je z ní krásná. Podobné seriály sledují většinou mladí lidé mezi deseti a dvaceti lety, kteří jsou snadno ovlivnitelní a citliví. Jistě, pointou je fakt, že nejsou ošklivé ženy, jsou jen ženy, které nemají dost peněz. Ale taková průměrná pubertální patnáctka, což je asi průměrný televizní divák, se pak na sebe podívá do zrcadla, uvidí milimetrový pupínek na bradě a získá pocit, že je příliš ošklivá na to, aby si jí všímali dokonalí a skvělí (rovněž neexistující) kluci (protože ti ostatní nejsou dokonalí a nestojí proto za nic). A jediné, co si z odpoledního koukání na televizi odnese, je přílišné přeceňování role vzhledu ve společenském uplatnění. (O obecné "přínosnosti" sledování televize tady ale mluvit nechci, to by bylo na dlouho.)

Dorazilo ve dvou nevinných krabicích. Stavěla jsem několik hodin - přitom nejvís času zabrala samozřejmě vhodná kombinace potkaního nábytečku, aby nikde nic nepřekáželo ani nechybělo. Na fotce je druhá sestava. Zatím je obměňuji vždy po dvou týdnech při generálce.
Tohle je fotka těsně po úklidu - v reálu jsem zjistila, že dvojtunel na zadní stěně překáží. Takže jsem ho vyndala a posunula modrý pelíšek i hamaku o kousek dozadu. Odstranila jsem taky tu modrou nádobu na dně (což je spodní díl rozbité přepravky) a momentálně ji používám místo košíků na věci jako jsou nepoužité tunely, napáječky, misky, háčky na hamaky a podobně.
To v malé napáječce je bylinkový čaj. Holky byly zrovna nachlazené.



Kolik zvířátek vidíte? (Lady Blackie má zakázáno to prozrazovat!)

Když máte takový rozvrh, že jste rádi, když se vrátíte ze školy ve čtyři a ne v osm večer, začnete nejpozději v úterý ráno nabírat skluz. Abych stihla aspoň uklidit Obludárium, šla jsem včera na tanec o hodinu dřív. Zorita sice učí všechny skupiny prakticky totéž (zato každý rok něco jiného - a to i začátečníky), ale předchozí skupina dělala něco úplně jiného než my týden předtím. Zajímalo, jestli jsou o sestavu popředu nebo jestli je ta naše tak krátká, že ji naše skupinka tehle týden ukončila a příští budeme mít s Dášou náskok.
Úklid v Obludáriu se jako obvykle natáhl na celý večer. Stejně jsem ale žádné aktivity vyžadující větší zapojení mozku nezvládala. Nezvládám je ani dnes. Strávila jsem půlku večera nad úkolem do algebry, který mám odevzdat příští týden. Nevím, jaký má vztah k podmínkám pro udělení zápočtu. Tenhle semestr se ale zřejmě všichni zbláznili, protože z minulého celkem prázdného byla do tohohle přesunuta přinejmenším jedna předáška - tj. objem hodin a rozvrh je naprosto otřesný. A ne že by byl čtyřem týdnům praxe přizpůsoben objem učiva - naopak dostáváme dvoustánkové (dvě stránky strojopisu) domácí úkoly, povinnou četbu o cca 15 knihách, čeká nás státnice, 4 zkoušky a nevímkolik seminárních prací a slyšela jsem něco o "intenzivním samostudiu". Většině kantorů by někdo měl připomenout, že týden opravdu nemá deset dní.
O víkendu jsem byla doma, sešila jsem ze starých riflí a šikmého proužku novou hamaku pro potkany (momentálně probíhá zátěžový test - zatím drží dobře, ale ještě jsem tam neviděla vyskládané všechny), kapsičku tak na jednoho dva (více jich asi neudrží) a několik závěsných balíčků s dobrotami, které tak trochu holkám suplují lov. Doma se nic nenaučím, to asi každý. Ale taky nehodlám strávit semestr mezi učením se a přípravami na výstupy na koleji, fakultou a gymnáziem.
Povedlo se mi dostat do týdenního rozvrhu ruštinu, angličtinu, orientální tanec i tanec... prostě alternativní integrovaný tanec. Bez těch posledních dvou by to nešlo. Už tak mám pocit, že bych měla opět zavítat na rehabilitaci jinak než jako doprovod pacienta. Denně vstávám kolem šesti nebo sedmi. S vyhlídkou na volná odpoledne bych preferovala spíš tohle než volná rána. Takhle si ale nevyberu, plná mám všechna rána a většinu odpolední. Příští čtvrtek opravná zkouška, pak plánované volno u rodiny v Blatné. Na tři nebo 4 dny, ještě nevím. Vezmu si s sebou svoje potkany v nové zateplovací tašce ha přepravku a dalšího nejspíš v minipřepravce v kabelce. Nový majitel ho vrací zpátky blatenské kamarádce. Týden stráví tady, mám už pro něj nachystanou klec zatím s jedním tunelem. Dneska jsem vzdala učení a uklidila si v potkaní skříňce. Někam se mně ztratily žabičky na záclony i zicherky. Až je najdu, pověsím mu tam ještě látkový pelíšek a domeček. Pokud je nenajdu, budu uvedené věci vázat provázkem.
V metru jsem potkala paní vezoucí potkana k veterinářce, kam chodím se svými taky. Bývalý doktor jejímu mazlíčkovi při zkracování zubů zlomil čelist, paní to zjistila až po dvou týdnech. Byl už pohublý a naježený. Vypadal mladě, snad mu to sroste a dožije se stáří. Z lidí, kteří se tváří chytře a dělají věci, které vůbec neumí, je mi nanic.
Na neurčitou dobu je tohle ode mně všechno, možná se ozvu po zkoušce.
Ale aspoň jsem zase oživila Kotlík. A nestihla na něj udělat reklamu. 

a nechodím. Vím. Omlouvám se, ale není čas ani energie. Kdyby chybělo jen jedno, tak se to druhé vždycky najde. Ale když chybí obojí, aktivita skomírá...
Nedokážu vymyslet jediné drabble. Teda jedno pro asperias už vymyšlené mám, ale ještě jsem ho nenapsala. Téma od josika je celkem zajímavé (ale že se mně sejdou žádosti o povídky o Snapeovi, jsem mohla čekat:). Ještě jsem nepřemýšlela. Paradoxně tohle asi moc problém nebude.
A asi jsem i ztratila motivaci. Proč to nepřiznat, tenhle blog jsem oživila, protože jsem stála o členství v DW komunitě, ale ta se otevřela, hned zase uzavřela a ani na doporučení sibyla nikdo nereaguje. Nic moc to nevidím. Asi zvolím metodu posílání vypálených DVDček.
Což mně připomíná, že bych měla konečně napálit tu DS9. 

I'm a rat! But my rats were born in the year of pig... :)

Tak jsem v tom zase. Dobrovolně. Protože srandy není nikdy dost.

Prvním deseti osobám, které připojí k tomuto povídání svůj komentář a požádají mě o napsání drabble (povídka o sto slovech) na téma, které si sami vyberou, bude tato prosba splněna. Nicméně na oplátku dotyčný musí umístit obdobnou výzvu na svůj blog (nebo tak něco). Doplňte fandomy, pro které jste ochotni psát. (Josika)

Téma - jakékoliv.
Fandomy - zvládnu Stargate: SG1 (ale upozorňuji vás, že znám jen první tři série), Star Trek: TOS, TNG a myslím, že i VOY, Star Wars, Doctor Who, LotR, Budeč, Harry Potter, Witch Hunter Robin a v krajním případě i Hellsing a Angel Sanctuary.
Nutná omezení: maximálně dvě povídky se Snapem v hlavní roli :) Jednu už si někdo zabral:)